FREDAG/PÁTEK
Je pátek ráno a mě probouzí sluníčko, které si našlo skulinku v těžkých šedých závěsech. Svítí na protější stěnu tak ostře, že mi zvědavost nedovolí otočit se a pokračovat ve spaní. Musím se jít podívat, jaké je dnes venku počasí. Roztáhnu závěsy a modrá obloha mě okamžitě přiměje k úsměvu. Pod záminkou krásného slunečného dne se snažím vylákat z postele i Toma. Z okna našeho hotelu vidím, že na nás venku věrně čekají naše oranžová kola SKANDYNAVIAN a Sandwich. V aplikaci Donkey republic si kupujeme jízdu na 24 hodin a chystáme se dnes projet Kodaň křížem krážem.
Před cestou se ještě posilníme dvěma mandlovými croissanty, které spořádáme cestou na pláž. Stezka, která lemuje pobřeží se jmenuje Amager strand promenade. Překvapilo mě, že jsou vlny stejně klidné, jako první den. Navozuje to příjemnou atmosféru, která v člověku probouzí ten zvláštní klid. Nejraději bych si jen sedla do písku a pozorovala, jak se drobné vlnky poháněné větrem pohupují směrem k pobřeží.
Po stezce se dá pohodlně jít pěšky, nebo jet na kole. Po chvilce se tak podél pobřeží dostáváme až k venkovnímu veřejně přístupnému koupališti Kastrup Sea bad, které je prostě perfektní. V Dánsku se toho nebojí a místo okoukaných pláží vytvořili přímo na moři přírodní koupaliště ze dřeva. Koupaliště ve tvaru šnečí ulity je skvělým zázemím spoustě otužilců i nadšenců do vodních radovánek. Koupání tady musí být neuvěřitelný zážitek. Na chvilku zaparkujeme kola na pobřeží a jdeme koupaliště prozkoumat blíž. Ve šnekovi je několik dřevěných kójí, které zajistí trochu soukromí jednotlivým skupinkám. Na vršku šneka jsou skokánky do vody a také schodiště, po kterém se z vody dostanete pohodlně zase zpátky. Je to tak jednoduché a přitom tak skvělé.
Po pobřeží se projíždíme bezmála dvě hodiny a vzhledem k tomu, že jsme k snídani měli jen croissanty, cestou nám poměrně vyhládlo. Rozhodneme se proto vyrazit zpátky do centra města, za těmi dokonalými malinovými koblížky. Vzhledem k tomu, že jsme se ale na pláži zdrželi poměrně dlouho a do pekárny to ještě nějakou chvíli potrvá, po cestě se rozhodneme spontánně zastavit u podniku, kde mají tradiční dánskou pochoutku Smørrebrød.
Jedná se o žitný chlebíček, který je pomazaný máslem a ozdobený zeleninou, rybami masem nebo například krevetami. Za výlohou s Tomem vybíráme jaké druhy by nám oběma mohly chutnat. Ze všeho nejvíc nás zaujal maličký chlebík s krevetami a pak jeden větší se smaženou treskou. V první chvíli mi tohle jídlo připadá trochu šílené, ale jakmile se zakousnu do křupavé smažené ryby, hned chápu, proč je místními tolik oblíbené. Během chviličky z krabičky zmizí oba chlebíčky a my máme zase úsměv od ucha k uchu. Jakkoliv šíleně kombinace v první chvíli vypadaly, opravdu jsme si pochutnali.
Na kolech pokračujeme k další z kaváren, o které jsem během uplynulého roku často snila. Pokud hledáte místo, kde mají dokonalou kávu, rozhodně při návštěvě Kodaně nevynechte kavárnu a pražírnu Andersen & Maillard. Pro mě je káva zážitek, chvíle zpomalení a relaxu. Nepatřím k lidem, kteří do sebe rychle kopnou šálek espressa a běží na další schůzku. Káva je ta moje pravá hygge chvilka.
Na baru u tmavovlasého mladíka objednávám flat white a z pultu s pečivem vybírám tradiční Tebirkes a k němu čokoládový motanec. Venku je dnes nádherné počasí a tak sedíme u malého stolečku a užíváme si, jak slunce pálí skrz oblečení až na kůži. Každým douškem si vychutnávám výbornou kávu v ikonicky červeném kelímku a mezitím pozoruji dění na ulici. Každou chvíli tudy někdo projíždí na kole.
Baví mě místní móda, jednoduché klasické barvy, se kterými člověk nemůže nic zkazit. Dost možná někoho potkáte na kole v saku, nebo šatech a podpatcích. Kolo je v Dánskou zkrátka ten nejoblíbenější a nejspolehlivější dopravní prostředek. Po cestě sem před námi na kole jela žena v krásné nabírané halence, tmavých kalhotech a na nohách měla pohodlné sportovní tenisky. Vsadím se, že v tašce na kole schovávala méně pohodlnou obuv, kterou pak dodala celému looku ten správný šmrnc. Předtím, než se i my vydáme za dalším dobrodružstvím si ale musím splnit ještě jeden sen.
Uvnitř kavárny jsou úhledně vyskládáne bílé sáčky s čerstvě praženou kávou. Od začátku jsem věděla, že si musím kousek Dánska přivézt domů, aby se mi s přicházejícím podzimem po Dánsku tolik nestýskalo. Tenhle zvyk jsem se naučila v Rakousku, kde si vždycky nakoupíme spoustu dobrot na doma a jsme tak ještě alespoň prostřednictvím chutí zpátky v oblíbeném místě.
Z pultu vybírám kávu s nápisem Seasonal coffee – GUATEMALA | Heuhuetenango – vhodná k přípavě espressa a filtru. Ideální! V poličce beru ještě bílou plátěnku, protože ta, kterou jsem si kupovala před několika lety ve Vídni už je poměrně opotřebovaná a tak je načase jí ulehčit a pořídit si další.
Jako správná Dánka si tašku připevním na nosič nad předním kolem a vyrážím prosluněnou ulicí na koblížek do Juna. Pokud jste četli minulý díl Zápisků z Kodaně Juno už určitě znáte. Malá pekárna s těmi nejlahodnějšími koblížky si zasloužila naší druhou návštěvu během dvou dnů! Slečna za pultem se na mě podívá s úsměvem na a spustí: ,,Hello again!’’ Páni, tak ona si mě pamatuje?! Na tváři se mi okamžitě rozzáří úsměv od ucha k uchu a hlavou mi proletí: Jasně, ještě aby si nepamatovala někoho, kdo spořádá hned tři druhy pečiva naráz.
Smutně se jí zmíním, že jsme sem vyrazili za jejich úžasnými malinovými koblížky, ale že dnes už jsou nejspíš vyprodané. V tu chvíli mi řekne, abych se otočila. Za mými zády zrovna slečna zdobí krémem vršek koblížků a další slečna jeden po druhém zdobí čerstvými malinami. Na plechu jich je asi třicet. Tohle je snad sen! Rovnou objednávám dva koblížky, jeden citrónový dortík na později a šálek filtrované kávy, se kterým se jdu posadit ven. Po chvilce mi blondýnka, která ještě před chvíli zdobila koblížky malinami donese krabičku s tím pokladem. Nevím, jestli to je kouzlem okamžiku, nebo kouzlem Kodaně, ale přijde mi, že je tu všechno perfektní.
Obloha venku se během té chvilky, co jsem byla uvnitř zahalila do šedých mraků a začalo drobně poprchávat. Dánsko je v tomhle opravdu nevyzpytatelné. Vzhledem k tomu, že déšť neustále nabírá na intenzitě, jeví se jako nejlepší řešení schovat se v podchodu u jedné z bytovek v ulici, protože Juno má kvůli rekonstrukci otevřený jen malý přední venkovní prostor. Vpodchodu si sedáme na sádrokartonové desky, které sem někdo položil a rozbalujeme svoje koblížky. Přiznám se, že jsem si to dnes ráno takhle rozhodně nepředstavovala, ale vůbec mi to nevadí, protože ta chuť je stejně dokonalá, jak si ji pamatuju ze včera. Vychutnávám si každý kousíček, protože vím, že si nějakou dobu tenhle koblížek nebudu moct dát.
Jakmile se déšť trochu uklidní, pokračujeme dál v prozkoumávání města. Cestou míjíme sochu malé mořské víly, u které postává několik skupinek turistů. Socha patří k jedné z nejznámějších památek Kodaně, nás ale upřímně zase tolik nenadchla. Mnohem více se nám líbí nedaleký Kastellet. Pevnost ve tvaru hvězdy, kterou střeží vojáci v uniformách na nás okamžitě zapůsobila. Za velkou bránou se na nádvoří nachází červené domy s bílými okenicemi a nad nimi vlaje dánská vlajka. Pevnost dnes slouží jako park a tak se po pěšinách prochází několik skupinek turistů. Stále nás ale doprovází drobný déšť a tak se v parku moc dlouho nezdržujeme a pokračujeme dál na kolech směrem k centru.
V Kodani se řídíme zásadně podle radaru a tak když vidíme, že se z okolí Kodaně vytratily všechny mraky značící déšť, rozhodneme se vydat se na protější břeh. Na kole dojedeme až do Reffenu. Reffen je tržiště postavené ze starých lodních kontejnerů. Najdete tady snad všechny druhy kuchyní. Celý areál ale po dešti ve večerních hodinách vypadá poměrně strašidelně. Pořád mám pocit, že jsme se ocitli uprostřed nějaké hry z budoucnosti. K jídlu jsme zvojili smažené krevety a velkou porci hranolek zasypaných sýrem. Za dnešek jsme snědli tolik jídla, že už bychom větší porci ani nezvládli. Po jídle se vydáváme zpátky k našemu hotelu.
LØRDAG/SOBOTA
Poslední den dovolené na mě vždycky padne taková zvláštní nálada a je mi smutno z toho, že dobrodružství končí. Sobotní dopoledne v Kodani si ale chceme ještě užít. Já neodolám a ještě naposledy se stavím pro dva croissanty z WULF & CONSTALLI, které sníme ještě v salónku našeho hotelu. Stále máme několik desítek minut na našich kolech a tak s batohy na zádech vyrážíme do centra na snídani. Při naší první návštěvě Kodaně jsem Vám psala o tom, že jsem šla sama do kavárny Coffee room. Tenkrát to pro mě bylo neuvěřitelný vystoupení z komfortní zóny, protože cestuju vždycky s někým a tak se nemusím spoléhat sama na sebe. No a tak jsem si řekla, že je to nejlepší místo na zakončení naší druhé návštěvy Kodaně. Dovedla jsem Toma až ke kavárně, kde necháváme náš skandinávský sendvič vedle dalších kol a vcházíme dovnitř.
Na baru u slečny objednávám flat white, mátový čaj, dortík a ještě vejce natvrdo s máslem a pečivem – dánové mají v oblibě dělat k snídani právě takhle upravená vejce. Je to zase úplně neuvěřitelně jednoduché, ale skvělé jídlo. V kavárně sedíme asi hodinku a užíváme si poklidnou atmosféru.
Díky, že tu jste se mnou!
Jak speciální jsou momenty, o kterých nevíte kdy, nebo jestli vůbec je budete moci prožít znova? Tohle je kouzlo cestování. Užíváme si plnými doušky každý moment, jako kdybychom ho neměli už nikdy prožít znova. Pouštíme veškeré starosti z hlavy a řešíme jen to, co je tady a teď. Děláme šílenosti, které bychom normálně zavrhli a žijeme naplno. V minulosti jsem měla často pocit, že pokud nemáme naplánovanou alespoň jednu cestu, nebo koupené letenky, tak není důvod se na nadcházející měsíce těšit. Život ale není o tom hledat neustálá dobrodružství, ale hledat kouzlo v každodenních maličkostech. Dělat si radost každý den jen tak sám pro sebe. A jestli se k tomu nakonec přidá ještě cesta, která Vám zase otevře obzory, je to jen třešnička na dortu – nebo malina na koblížku?
Nezapomínejte ale na kouzlo každodenních maličkostí, pocit domova a čas s blízkými lidmi. Někdy totiž můžete procestovat celý svět jen aby jste zjistili, že to nejcennější máte doma.
