Páni, už je to nějakou dobu, co jsme přijeli zpátky z Dánského hlavního města a mě od té doby přijde celé letošní léto jako sen. Strávili jsme bezmála tři týdny na cestách po Evropě, což je po tolika měsících strávených doma až neuvěřitelný. Předtím, než Vás ale vezmu s sebou na roadtrip po Slovinsku se chci ještě na chvilku vrátit zpátky do Kodaně, do ulic plných kol a deštivého dopoledne, kdy jsme si k snídani dali zase ten lahodný křupavý mandlový croissant z WULFF & KONSTALI FOOD SHOP. Na baru jsem si z velké dřevěné truhlice vytáhla čaj s názvem Autumn tea od skandinávské značky NUTE a moje srdce zaplesalo – miluju podzim.
TORSDAG/ČTVRTEK
Počasí v Kodani je ale nevyzpytatelné v podstatě celoročně. Jen co se člověk zaraduje ze sluníčka, během chvilky se obloha zatáhne a začne drobně pršet. Naštěstí to je o důvod víc zachumlat se do huňatého svetru a navštěvovat místní kavárny. Může být něco víc hygge, než sedět v útulné kavárně se šálkem horkého čaje a pozorovat jak kapky deště dopadají do kaluží? Podle mě ne. Po snídani si jde Tom ještě na chvilku odpočinout na hotel a já se vydávám prozkoumat další podnik, který je od našeho hotelu kousek. Moji únavu vystřídalo nadšení z milovaného města. Pořád nemůžu uvěřit, že se s notebookem v ruce procházím ulicemi upršené Kodaně.
Zabralo to jen pár minut a já už stojím u dřevěného pultíku a objednávám kávu v kavárně, která se jmenuje Copenhagen coffee Lab. Vysvléknu se z mokré bundy a jako místo pro dnešní psaní si vybírám barovou židličku u okna. Za oknem se lidé stále prochází v drobném dešti a mě pod rukama vzniká první díl zápisků z Kodaně.
Po chvilce se vedle mě posadí krásná blonďatá dánka a s úsměvem ve tváři sahá po novinách, které leží mezi námi přesně v polovině barového stolku. Všimnu si, že si objednala flat white, stejně jako já a k němu typicky dánské pečivo zvané Tebirkes – jedná se o pečivo posypané mákem, většinou plněné slabou vrstvou sladké cukrové vrstvy uvnitř. Hned mě napadne, že sem takhle možná chodí každý den a je to její dopolední hygge rituál. Jenom ta představa mě zahřeje u srdce. Přesně tyhle malé momenty dokáží člověku udělat den ještě lepší. Znova si uvědomím, jak moc jsem vděčná za to, že můžu sedět právě na tomhle místě, v tomhle městě.
Kodaň je neuvěřitelná!
Stačí mi pár chvil vnímat scenérii za oknem kavárny a zase cítím tu neuvěřitelnou dávku inspirace. Ať už jde o architekturu, jednoduchou a klasickou módu v zemitých tónech nebo cyklistům dokonale přizpůsobené komunikace. Kodaň je jedno z těch míst, kde si po chvíli připadáte jako doma. Všechno tady do sebe zapadá. Na chvilku si představím, že jsem pravá dánka, která si sem v upršeném dni přišla vychutnat šálek kávy. Po několika desítkách minut strávených střídavě psaním, pitím kávy a prohlížením lidí za oknem znovu oblékám bundu, popadnu notebook a pomalým krokem se vydávám vyzvednout Toma. Dnes se jedeme podívat do pekárny Juno the bakery, kterou sleduju už přes rok. Byl můj sen v Kodani navštěvovat místní pekárny, kavárny a pražírny. Když jsme na kolech přijeli před malou zahrádku se zeleným plotem a já skrz okno zahlédla pult s pečivem, měla jsem co dělat, abych se nedojala.
Páni, tak tohle je to místo o kterém tak dlouho sním?
Po chvilce zjišťujeme, že hlavní prostory jsou momentálně v rekonstrukci a tak je možné sedět jen venku, což nám ale vůbec nevadí. Tom z malého kulatého stolečku otírá ubrouskem kapky od deště, který ustal teprve před malou chvilkou a já mezitím mířím dovnitř. Můj pohled okamžitě upoutají obrovské plechy s čerstvě upečeným dobrotami po levé straně. Mladá slečna s bílým čepcem tam zrovna z plechu skládá čerstvě upečené kardamonové motance. Když se ohlédnu opačným směrem, vidím, že u skleněného pultu je skupinka lidí. Jeden po druhém si objednávají zlatavé pečivo. Slečna za pultem zkušenými pohyby jednou rukou rozbaluje bílý papírový pytlík a druhou do něj dává křupavý čerstvý chléb. Další zákazník objednává velké slané placky a voňavé kardamonové motance. Všimnu si, že za pultem čeká poslední krémový koblížek s malinami a modlím se, aby ho někdo nekoupil přede mnou.
Pravidelně sleduji Ashlyn Sailsbury, která v Kodani žije a dělá recenze přesně na tyhle místní dobroty. Pokaždé, se mi sbíhají sliny, když vidím, jak ochutnává tenhle koblížek. Jakmile na mě přijde řada, objednávám koblížek, citrónový dortík a k tomu voňavou kardamonovou pochoutku, která šla za pult rovnou z pece.
Na kameninový stolek pokládám krabičku a papírový pytlík s dobrotami a už se nemůžu dočkat, až všechno ochutnáme. Kardamonový motanec mi svojí vůní připomíná milovaný podzim a svěží citrónový dortík se v ústech přímo rozplývá. Zrovna ve chvíli, kdy si říkám, že to už nemůže být lepší se zakousnu do malinového koblížku, který je oproti našim klasickým nadýchaným koblihám hodně těžký a je krémem naplněný opravdu celý. Překvapí mě výrazná chuť malin v kombinaci s vanilkovým krémem. Naprosto dokonalé.
V malinovém opojení se za doprovodu drobného deště vydáváme na kolech dál ulicemi milované Kodaně. Sluníčko se opírá do vysokých domů, které lemují silnici a mě co chvíli zaujme některý z malých obchůdků podél chodníku. Ve výlohách se střídá spousta barevných obrazů, knih a bytových doplňků. Všechno působí tak čistě a jednoduše a tak čerpám inspiraci a snažím se zapamatovat si co nejvíc detailů. Projíždíme kolem vodního kanálu Søerne, kde se pohybuje spousta běžců, chodců a lidí na kolech. Všechno je tady ale natolik uspořádané, že si nikdo z nás navzájem nepřekáží. Po přehledných cyklostezkách se dostáváme až do centra, kde kotvíme v jedné z našich nejoblíbenějších restaurací.
District tonkin nám při naší první návštěvě Kodaně doporučila slečna na recepci, když jsme se jí zeptali, kde se v Kodani dobře najíme. Objednáváme si na jistotu dvě bánh Mì bagety, polévku a dvě piva. Vše je poměrně ostré a tak ze štiplavých pokrmů sundávám alespoň zářivě červené čerstvé chilli papričky. Na místní poměry tady dostaneme na stůl skvělé jídlo za poměrně rozumnou cenu a tak se sem pokaždé rádi vracíme.
Posilněni výborným jídlem se pěšky přesouváme k nedalekému Amalienborgu, hlavnímu sídlu dánské královské rodiny. Zrovna ve chvíli, kdy procházíme kolem sochy krále Frederika V., která stojí uprostřed náměstí, se královská garda dá do pohybu na pravidelnou obhlídku. Na chvilku se zastavíme a sledujeme jejich dokonale sladěné pohyby. Zvuky klapajících bot se rozléhají náměstím a svět jako kdyby na okamžik zpomalil. Jakmile se stráž dostane zpět na pozici, náměstím se začínají rozléhat hlasy lidí, kteří celou akci pozorovali stejně jako my beze slov. Přes náměstí se pak dostáváme až na nábřeží.
Venku se pomalu stmívá a tak se vydáváme k nejznámějšímu místu Kodaně. Večerní Nyhavn je jednoduše kouzelný. Tisíce světel odrážejících se ve vodní hladině dělá z obyčejné večerní procházky neuvěřitelně romantickou.
Ulicemi Kodaně se teď potuluje spousta lidí a tak se rozhodneme, že bude nejlepší vzít kola a dojet domů na nich. Donkey bikes jsou v Kodani téměř na každém rohu a tak si vybíráme dvě, která mají skvělá jména. SKANDYNAVIAN a Sandwich nás dnes dovezou domů. Jezdit na kole v Kodani za provozu je neuvěřitelně osvobozující a tak nám ani trochu nevadí déšť, který postupně nabírá na intenzitě. V Dánsku člověk opravdu může zažít všechny druhy počasí během jediného dne. Během pár minut už stojíme u hotelu a ukládáme náš skandinávský sendvič ke spánku. Doufám, že tady na nás počká do rána.
