Že je nesmysl začít běhat v zimě? Ještě pár měsíců zpátky bych si to taky myslela. V poslední době mám ale pocit, že potkávám běžců víc a víc a v tuhle chvíli je to jedna z mála aktivit, kterou můžeme svobodně dělat. Přiznávám, že na běh v zimě člověk potřebuje sebrat trochu víc odvahy, než obvykle. S kulichem na hlavě a pořádným oblečením to ale zvládnete hravě. Sama už kouzlo hormonů štěstí po běhání znám a myslím, že je na čase aby jste ho poznali i vy.
Hlavní je vyběhnout
Věřte mi, že je to hlavně Vaše hlava koho musíte k běhání přesvědčit. Jakmile začnete přemýšlet nad důvody proč nejít, tak z běhání ten den pravděpodobně nic nebude. Zkrátka jakmile vás při pohledu z okna napadne, že by to dneska mohlo jít, na nic nečekejte a nazujte tenisky. Z počátku je ideální začít běhat na kratších trasách. Z vlastní zkušenosti můžu doporučit běhání na klasickém oválu na hřišti, nebo si najít trasu například kolem bloku ve Vaší ulici, případně v parku.
Tip: Mě samotné se osvědčilo běhat okruhy. Jakmile běžím stejnou trasou tam i zpátky a nebo nemám ničím ohraničený start ani konec, tím spíš se někde uprostřed cesty zastavím.
zdraví na prvním místě
Připravte se na to, že první běh nemusí být žádný med. V prvním kilometru Vás pravděpodobně bude tělo i mysl tak trochu zkoušet a možná budete mít dokonce pocit, že běžet nezvládnete. Moje první běhy začínaly většinou bolavým kolenem, pícháním pod žebry, špatných dýcháním a tak podobně. Pokud se Vám něco z toho stane, zkuste zvolnit a klidně chvíli jen jděte rychlejší chůzí. Jakmile problém odezní, znova pomalinku běžte. Na běh si tělo zkrátka musí zvyknout. Pokud jste doteď neběhali, nemůžete od sebe hned zpočátku chtít maratony. Pamatujte, že zdraví je na prvním místě a je lepší to ze začátku nepřepálit, aby Vás to od dalších běhů neodradilo. Běh nebo procházku neodkládejte na později, protože z toho později se může snadno stát nikdy.
Neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení
Tohle boží přísloví pochází ze skandinávie, kde jsou podmínky podstatně drsnější, než u nás. Severské země mají zkrátka úplně odlišný mindset, než my a přistupují k chladnějším podmínkám mnohem pozitivněji. Myslím, že bychom si z nich měli v tomhle ohledu vzít příklad. Pohyb na čerstvém vzduchu je lékem na všechno a tak se vybavte pořádným oblečením, aby Vás už nic nemohlo zastavit.
Dobrý playlist je základ
Hudba má alespoň na mě něuvěřitelné motivační účinky. Jakmile se v playlistu objeví oblíbená písnička, člověk tak nějak přirozeně zrychlí tempo a cítí novou energii. Poskládejte si proto například na spotify svůj vlastní běžecký playlist a nechte se jím nakopnout. No a pokud nechcete trávit čas hledáním vlastních písniček, na spotify je playlistů nepřeberné množství. Můžete si poslechnout jeden z mých RUN BABY RUN
Vděčnost
O mé tradici s vděčností při běhání jsem Vám už psala v článku Jak jsem začala běhat a zamilovala si to. Když jsem si jednou při běhu začala v duchu odříkávat věci, za které jsem ve svém životě vděčná, utišila jsem tím myšlenky na bolavá kolena a píchání pod žebry. Díky tomu, že jsem se nesoustředila na dech jsem najednou začala dýchat správně a dostala se na takovou pomyslnou běžeckou flow. Najednou jsem běžela aniž bych vnímala čas, rychlost, dech nebo to kolik cesty mi ještě zbývá. Tenhle krásný zvyk s vděčností jsem si vytvořila a už se mě nepustil. Když teď běhám tak aniž bych se nějak soustředila na myšlenky, automaticky mi nabíhají věci za které jsem ten den vděčná.
Motivace
Vzpomeňte si jak vzdáleně vypadá cíl na startovní čáře a jaký pocit máte, když v něm jste.
Běh je nejenom skvělou vrbou pro Vaše seznamy vděčnosti, ale taky úžasným náhradníkem boxovacího pytle pokud Vás něco naštve. Mě například běhání popohání a motivuje i v ostatních směrech. Tím, že si plním běžecké cíle a posouvám se pořád dál jsem získala sebedůvěru i v dalších směrech. Zkrátka čím dál víc se utvrzuji v tom, že všechno je to jen v hlavě a že když si něco usmyslíme a zamakáme na tom, tak to dokážeme.
Vysněných 10 kilometrů
Mým cílem a snem bylo jednou uběhnout 10 km. Připadalo mi to ale tak vzdálené a nepředstavitelné, že jsem si pokaždé pomyslela, že mi zabere měsíce, než se k tomu vyběhám. Jestli někdy uběhnu 10 kilometrů, bude to zázrak, protože ještě pár měsíců zpátky jsem neuběhla bez přestávky jediný kilometr.
Minulý týden jsem ale po dlouhé době vyběhla sama bez Toma. Byla jsem doma sama a měla chuť jít ven na vzduch. Natáhla jsem legíny, bundu, nasadila sluchátka a zapnula aplikaci na měření běhu. Moje klasické kolečko má cca 2,3 km a já si říkala, že by bylo super uběhnout tak 4-5 km. Bylo dopoledne a já nikam nespěchala a tak jsem si svoje kolečko prodloužila. Po chvilce jsem zjistila, že běžím už 5,7 km a tak jsem si řekla, že to dotáhnu na šest a půjdu domů. Na cílové rovince mě ale zlákala myšlenka, že když uběhnu ještě jedno svoje obvyklé kolečko, bude to přes osm kilometrů a to by bylo úžasný.
Nevím, kde se ve mě brala energie, ale běžela jsem dál. Jakmile jsem běžela lesní cestou a věděla, že už běžím osmý kilometr, najednou jsem si řekla, že by bylo fakt fakt úžasný uběhnout těch vysněných deset. Byla jsem tak blízko a tak jsem se usmála a místo odbočky domů běžela dál. Střídala se ve mě euforie a únava zároveň, ale řekla bych, že první a poslední kilometr běhu jsou zkrátka vždycky ty nejtěžší a ta záplava štěstí, když se na obrazovce objevila desítka za to stála. Připadalo mi to neuvěřitelný. Dokázala jsem to. Připomnělo mi to všechny ty limity, které jsem si v hlavě nastavila sama a zas a znova jsem se přesvědčila, že když se člověk kousne, dokáže cokoliv.
Odměna
Pokud Vám jako odměna nestačí vyplavané endorfiny, zkuste se namotivovat a například si za splnění cíle pořídit nové tenisky. Já si je za těch deset kilometrů slíbila už dávno, nakonec jsem si ale natolik zamilovala běhání v těch svých starých, že jsem se rozhodla že si je ještě nějakou chvíli nechám. Zvládly se mnou uběhnout vysněnou desítku a to není jen tak. Ať už se tedy k běhání namotivujete čímkoliv, věřte mi, že největší odměnou Vám bude pocit, že jste to dokázali.
