Každý den si vzpomeň na jednu věc, za kterou jsi ve svém životě vděčná, jsem si jistá, že na něco přijdeš. Maličkost, která tě dnes přiměla k tomu se usmát, nebo něco díky čemu si připadáš v bezpečí.. No tak. Určitě na něco přijdeš.
Měla jsi dobrou snídani? Ne? … dobře, ale víš co? Třeba jsi měla tu nejlepší špatnou snídani.
Ok.To nevyšlo.
Měla jsi dneska nějakou fyzickou aktivitu? Byla sis zacvičit?
Ne?
To nevadí, i to dobíhání ujíždějícího autobusu se přece počítá.
Takže třeba můžeš být vděčná za to, že ses dostala domů.
Aha. Takže řidič přejel tvou zastávku a tys musela jít kus pěšky.
No vidíš… to je další aktivita navíc.
Tys kvůli tomu nestihla cvičení?
Vděčnost.
Někdy nám trvá celou věčnost přijít na to, co je to vděčnost. Někdy si totiž vůbec neuvědomujeme, že to co máme je vlastně neuvěřitelně úžasný. Že to, že jsme, dýcháme, máme sny a touhy a bojujeme za to, abychom byli šťastní není pro všechny na tomhle světě samozřejmost. A tak na každičkým momentu, co právě prožíváš zkus najít něco, za co jsi vděčný.
Není to tak těžký … dokud nám totiž rýma neucpe nos, neuvědomujeme si jak je super pocit moct se pořádně nadechnout… jen tak sedět na louce plný motýlů a dýchat. Místo toho se totiž občas zahrabeme hluboko do peřin a necháme se tím vším špatným co se děje pohltit a mezitím co sedíme zachumlaní v peřinách nám utíká den za dnem… Den za který by dal cokoliv člověk, který právě leží na nemocničním lůžku a ví, že mu nezbývá na splnění jeho snů čas… ten člověk by dal za jeden den navíc COKOLIV. Tak nezapomeň být vděčný za to co máš, protože možná mezitím, co ty se probouzíš někdo v tu stejnou chvíli vydechne naposledy.
A tak se nestresuj budoucností nebo tím co bude… nehrabej se v minulosti, protože tu už stejně nemůžeš změnit.
Žij teď a tady, v tomhle momentu a buď vděčný za to, co máš.
