Páni. Kdy se z té maličké cácorky, která celý den běhala po vsi a vařila polévky v kalužích stal dospělák? Naštěstí nemám pocit, že by mi život protékal mezi prsty. Pořád se učím nové věci a neustále se posouvám. Sebe i svoje hranice.
A i když zatím přesně nevím, kterou cestou půjdu, vím kam chci dojít a to je pro mě to největší bohatství. Ještě jednou bych chtěla poděkovat všem co jste mi psali k narozeninám. Moc si toho vážím a doufám, že budete na téhle cestě dál se mnou. A protože narozeniny slavím vždycky na etapy, chci s Vámi sdílet pár momentů z tohoto týdne 🙂
