Jak jsem začala běhat a zamilovala si to

Dýchej

V posledních měsících jsem si vytvořila rituály, které mi pomáhají utišit hluk rušných dní, zklidnit myšlenky a vrátit se zpátky k pozitivnímu mindsetu. Jedním z těch rituálů je právě běh. Odjakživa patřím k lidem, co běhání nemusí. Vždycky mě během chvilky začalo pálit na hrudi, špatně se mi dýchalo, píchalo mě v boku, bolela kolena, pak záda a takhle to šlo pokaždé. Dlouhou dobu jsem si myslela, že běh zkrátka není nic pro mě. Letos jsem ale začala tyhle svoje podivné bolesti a nepříjemnosti při běhání po krůčcích překonávat a přišla na to, že to je celé prostě jen v mojí hlavě. Nebyla jsem nastavená na to, že chci běhat a tak jsem si hledala důvody, proč to nejde.

Krůček po krůčku

Začala jsem po krůčcích a postupně zkoušela uběhnout o kousek dál, než minule. Jakmile jsem nemohla, jednoduše jsem zpomalila a chvilku jen šla. Ideální pro mě bylo najít si kratší okruh, abych mohla pozorovat to, jak se posouvám. Snažila jsem se na sebe netlačit a k běhání si vytvořit pozitivní vztah.

When things change inside you, things change around you.

Vděčnost

Zásadní zlom nastal, když jsem si jednou při běhu začala v duchu odříkávat věci, za které jsem ve svém životě vděčná. Utišila jsem tím myšlenky na bolavá kolena a píchání pod žebry. Díky tomu, že jsem se nesoustředila na dech jsem najednou začala dýchat správně a dostala se na takovou pomyslnou běžeckou flow. Najednou jsem běžela aniž bych vnímala čas, rychlost, dech nebo to kolik cesty mi ještě zbývá. Tenhle krásný zvyk s vděčností jsem si vytvořila a už se mě nepustil. Když teď běhám tak aniž bych se nějak soustředila na myšlenky, automaticky mi nabíhají věci za které jsem ten den vděčná a pak se vždycky podívám nahoru na nebe, zhluboka se nadechnu a je mi neuvěřitelně krásně.

Z holky, která sotva uběhla půl kilometru se najednou stal běžecký nadšenec. Baví mě pozorovat jak se posouvám a každý den uběhnu zase o kousek víc. Občas se mi stalo, že jsem neměla den a nedokázala se dostat do té správné běžecké nálady, tak jsem se prostě jen procházela a čerpala energii ze sluníčka a čerstvého vzduchu. Důležité podle mě je na sebe netlačit a nechtít od sebe hned ze začátku maratony. Snažit se s nikým nesrovnávat a nekoukat na to za jak dlouho stejnou vzdálenost uběhne někdo jiný. Nejde o závod. Tohle všechno jsem si ale uvědomila až po čase.

Cíle

Jakmile se člověk dostane na tu pomyslnou běžeckou flow a ví jak pozitivně běh působí na celkový psychický stav, je poměrně jednoduché si z běhu nenásilně vytvořit rituál. Pro mě například bylo dřív nepředstavitelné, abych šla běhat každý den, nebo uběhla víc jak dva kilometry. V žáří jsem ale uběhla kilometry tři a pár dnů na to pět. Kolečko, které jsem předtím neuběhla celé bez zastavení jsem najednou uběhla dvakrát. Ten pocit, když jsem se pak podívala na svůj výsledek a zjistila, že jsem uběhla pět kilometrů byl k nezaplacení. Nešlo ani tak o to něco sám sobě dokazovat, ale spíš o to vědomí, že když se člověk něčím nadchne a dá do toho všechno, tak prostě zvládne cokoliv. Všechno je jen v naší mysli a v tom se prostě po pár neúspěšných pokusech nevzdávat!

Spotify playlist – Run baby run

Další články z podzimní edice najdete tady: Podzim