Je pondělí večer a já sedím u plápolajícího krbu z youtube a lakuju si nehty lakem v odstínu s názvem Autumn blessing. Má barvu jako křupavé oranžovo hnědé podzimní listí. Sama pro sebe si začnu v hlavě odříkávat co všechno je pro mě tenhle rok podzimním požehnáním. Najednou si uvědomím, že jedno moje přání možná letos zůstane nevyslyšené. ,,Opravdové podzimní požehnání by bylo procházet se rakouskými městečky a lesy v záplavě podzimního listí’’.
Usměju se nad myšlenkou jak boží by bylo, kdybychom i přes to všechno co se teď děje, prostě odjeli pryč. Kdybychom neporušili naší každoroční tradici. Letošní cestovatelské plány nám přerušil nejdřív zákaz cestování, pak oprava auta a nakonec Tomův úraz na kole. Vždycky to bylo těsně před odjezdem. Měla jsem pocit, že je to zkrátka znamení, že nemáme nikam jezdit. Že i když se nám dějí tyhle negativní věci, možná je to jen ochrana před něčím horším. Tak nějak pomalinku jsem se začala smířovat s tím, že letos prostě Alpské vrcholky neuvidíme.
Jak jsem si ale lakovala nehty a čekala na to, až lampa přestane svítit na signál, že je hotovo, uvědomila jsem si jak moc bych si to doopravdy ze srdce přála.
Vidět podzimní Schladming a zasněžené alpské vrcholky. Nakoupit si oblíbené dobroty, které mají jen tam. Dát si horkou čokoládu v malé útulné pekárně v městečku Filzmoos, kde jsme byli při naší první návštěvě v září 2017. Vzpomínala jsem na to jak jsem tímhle malým městečkem byla naprosto okouzlená.
POJEDEME DO RAKOUSKA
V záplavě vzpomínek jsem si úplně přenastavila myšlení a řekla si, že to vyjde. Od té doby jsem si každý den představovala samu sebe v té maličké pekárně a těšila se na to, až si tam dám horkou čokoládu. Když jsem pak jednoho dne řekla Tomovi, jestli nezajdeme na horkou čokošku v našem městě, řekl mi jestli si to nechci schovat do Filzmoosu. No jasně že jo, vždyť já si dám čokoládu tam!
Předpověď počasí na následující dny nebyla v Rakousku moc příznivá a tak jsme čekali. Během té doby jsem našla, že prodloužili letní kartu Sommercard, kterou využíváme pokaždé, abychom měli zdarma jednu lanovku denně a vstup do bazenů, kam jsme chtěli chodit plavat. Brala jsem to jako další znamení. Od té doby to bylo čím dál intenzivnější. I když mě občas přepadla chvilka pochybností, když se v Rakousku udělalo opravdu ošklivo a předpověď hlásila déšť a sníh, pořád jsem věřila, že zažiju podzimní Štýrsko. Představovala jsem si zelené louky, barevné listí, sluníčko a překrásné chaloupky, které jsou tam na každém rohu.
Síla myšlenky
Už se Vám někdy stalo, že jste o něčem snili tak silně, že jste nemohli věřit tomu, že se Vám všechno do detailu plní? Přesně tak jako ve Vašich představách, jen ještě o chlup krásnější? Každý den přesně na tohle myslím. Na to jak moc ovlivňují naše myšlenky to, co se nám v životě děje. Každý den se snažím sama pracovat na tom, abych o některých věcech nepřemýšlela negativně. Abych svůj přístup neměnila ani vzhledem k okolnostem, minulosti, nebo aktuální nálady a věřila ve svoje sny ať se děje co se děje.
S mindsetem, který jsem získala díky běhání – že všechno je to opravdu jen v mé hlavě – jsem teď daleko víc otevřená posouvání vlastních limitů. Mám pocit, že když člověk něco opravdu chce a věří v to, tak to dostane. Možná ne hned, nejspíš ne zadarmo, ale dostane.
No a odkud myslíte, že Vám píšu tyhle řádky?
