Všichni chceme zpomalit

V poslední době tak nějak pozoruju, že všichni chceme zpomalit a přitom se dál ženeme a tak pokud se někde mezi těmihle řádky najdete, zkuste se taky chvilku soustředit jen sami na sebe, poslouchat svoje tělo a prostě jen tak si být.

Uff, už je to nějaká doba, co jsem tady na blogu klikla na tlačítko publikovat a nevěřili byste, jak moc mi to chybělo. Posledních pár týdnů tak nějak proplouvám na vlně toho krásnýho podzimu, toulám se po kavárnách a užívám si podzimní čas s rodinou, přáteli a hlavně sama se sebou. Dělám si radost maličkostmi a zachumlaná v kabátu se nechávám unášet tím krásným sychravým počasím. Zamilovaná do podzimu, plná inspirace, ale nějak mi za žádnou cenu nejde dostat všechny ty barvy a nápady, co jsou uvnitř mě ven. Do článku. Mockrát jsem si sedla a začala psát a pak všechno zase smazala, nebo nechala ležet, protože jsem cítila, že to není ono. Přemýšlela jsem nad tím, co tohle všechno způsobilo a pak jsem si uvědomila jak moc na sebe poslední dobou tlačím. Tolik termínů, plánů a nezbýval mi čas na to prostě se jen tak poflakovat a tvořit v pravém slova smyslu, kdy mě chytne moje múza. Zároveň mě začalo hrozně frustrovat, že nevydávám články, protože když už jsem si udělala chvilku, ve které bych mohla psát, tak jsem ze sebe nic nedostala a pak jsem si uvědomila, že to takhle nechci.

Psaní byl vždycky můj únik, kousek toho „jen“ mého světa a nechci aby se z toho stalo něco, co mě trápí.

Rozhodla jsem se dát si malou pauzu a odpočinout si, načerpat nové síly a chtěla bych Vám dneska připomenout, abyste na sebe ani vy nezapomínali. Neustále máme všichni pocit, že po nás svět chce, abychom byli perfektní a zvládali deset věcí najednou, ale věřte mi, že když na chvilku zpomalíte a přestanete na sebe tlačit, najednou zjistíte, že se vlastně nic neděje a že jediný, kdo na Vás tlačí a chce od Vás maximum, jste Vy sami.

A tak se už nějakou dobu snažím hledat odpovědi na všechny otázky hlavně sama v sobě a ne v tom, co se děje kolem mě. Je hrozně důležitý uvědomit si, že všechno je o prioritách a o tom myslet v první řadě na sebe, svoje potřeby, na svoje zdraví a svojí pohodu, protože od toho se odvíjí všechno ostatní. Pokud se v něčem plácáte už delší dobu a nevíte, jak se z toho vyhrabat, zkuste si od toho dát prostě pauzu, vydechnout, nabrat novou sílu. Nekoukejte se na ostatní a kašlete na strach a hlavně pamatujte na to, že je dobře občas si připustit, že nemusíte být ve všem stoprocentní. Poslouchejte svoje tělo a netlačte na sebe.

Já jsem si naordinovala odpočinek a tak si užívám knížky, seriály a procházky venku. Tak moc mě tohle období nabíjí a i když jsem v tom všem občas trochu ztracená, tak jsem si díky tomu uvědomila jak moc je důležitá péče nejen o tu tělesnou schránku a čas strávený pohybem, ale především o to, co je uvnitř nás. Začala jsem si kreslit, psát citáty, všechny svoje myšlenky, seznamy vděčnosti a cítím se teď mnohem líp. Už nechci chodit cvičit v určitou denní dobu, nebo den. Chci jít, když mám na to chuť a cítím, že do toho dám maximum. Už si nechci připadat provinile, protože jsem jednou vynechala. Až teprve tehdy, když jsem přestala některé věci řešit se najednou jako zázrakem zlepšily nebo úplně vyřešily. Nějakou dobu jsem bojovala s akné, zkoušela všechno a nic nepomáhalo, až jsem se dostala do bodu, kdy jsem se přijala taková jaká jsem, s každým pupínkem a nedokonalostí a najednou všechny ty nedokonalosti, kvůli kterým jsem se dřív rozčilovala z mojí pleti zmizely. Dřív jsem řešila, co a kolik toho jím a pořád se trápila s tím, že nemám postavu jakou bych chtěla, že nevidím výsledky cvičení ani zdravějšího stravování a celý ten kolotoč mě jen trápil. V momentě, kdy jsem přestala všechny tyhle zbytečnosti řešit jsem na sobě prvně začala pozorovat, že se moje tělo mění a uzdravuje a tak mu dávám všechno, o co si řekne a cítím se mnohem líp. Vím, že mám před sebou ještě velký kus cesty, co se týká té duševní stránky, ale i na tom neustále pracuju. Občas si připadám neuvěřitelně motivovaná a vím přesně, co chci a jak si zatím jít a jindy se ztratím a připadá mi, že všechno, na čem jsem pracovala a celá ta snaha najít se byla zbytečná. Ať už je to jakkoliv, vím že tohle všechno je jen cesta do bodu, kdy budu šťastná každým kouskem sebe.

I já si občas si přeju abych měla všechny články a vlastně úplně všechno perfektně naplánovaný, bez chybičky, ale ona mě ta moje múza v tomhle tlaku tak nějak opouští, tak jsem se rozhodla poslouchat svoje tělo a všechny jeho signály a prostě jen být.

Je to skvělý! Zkuste to taky.

Sdílet:

2 Komentáře

    • TJ
      Autor
      Prosinec 5, 2019 / 9:16 pm

      Moc děkuju! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *