Londýn

…kotě

Za tmy přijíždíme do Londýna a já poprvé spatřím ikonický dvoupatrový červený autobus. Ulici kterou právě projíždíme lemují typické nízké domy s velkými dřevěnými okny bílé barvy a mě jako vždycky začne tak zvláštně šimrat v břiše.

„Páni, tak tohle je Londýn?“

Autobus nás vysadí na Liverpool street, která je jednou z nejrušnějších ulic v Londýně a já s překvapením pozoruji všechny výškové budovy v záplavě světel a vnímám ruch ulice. Tolik tváři, tolik různých kultur a národností na jednom místě, v jedné ulici. Najednou si všimnu, že se podél ulice, v podchodech a nebo přímo na ulici krčí lidé zabalení v dekách a pozoruji, jak se s nimi kolemjdoucí dávají do řeči a nabízí jim své jídlo. Zmocňují se mě zvláštní pocity, lítost a možná trochu obavy, že pro mě bude Londýn až moc velkým a hektickým místem. Pokouším se dát jedné z největších Evropských metropolí šanci a všechny ty myšlenky a předsudky s úsměvem odsouvám někam do pozadí. Pomalinku se snažím zorientovat v dopravě a zvykat si, že auta jezdí na opačné straně, než u nás a tak se pro jistotu několikrát rozhlížím oběma směry. Centrum Londýna je hodně živé, ulicemi se rozléhají hlasy, hudba a klaksony aut.

Po rychlé večeři v rušnější části velkoměsta se přesouváme na okraj Notting Hillu. Sem jsem se těšila asi nejvíc. Už roky pozoruji jak se přesně těmito uličkami prochází jedna z mých největších inspirací Mimi Ikonn. S úsměvem na rtech si představuji jak bych asi zareagovala, kdybych jí tady potkala. Mám pocit, jako kdybych to tu díky ní znala.

K našemu překvapení se naše ubytování nachází v jednom z těch krásných bílých domů s balkony, velkými dřevěnými okny a vysokými stropy. Plusové body pro Londýn! Unavení z cesty uleháme do postele a já usínám s myšlenkami na krásné počasí, které hlásí předpověď a na všechna ta dobrodružství, co si pro nás Londýn přichystal. Už se nemůžu dočkat zítřka.

Notting Hill

Příští ráno se mi při pohledu z okna hned rozzáří oči, na nebi není jediný mráček a obloha je blankytně modrá. Takové počasí člověka okamžitě vytáhne z postele. Po hotelové snídani se vydáváme prozkoumat okolí Notting Hillu a sluníčko nám prohřívá mrazem načervenalé tváře. Místy potkáváme první statečně kvetoucí poupátka a ve vzduchu je pomalu cítit přicházející jaro.

Tahle část města mě okouzlila asi úplně nejvíc. Představuju si s jakou radostí bych se asi vracela domů, kdybych měla každý den cestou na očích všechny ty barevné dveře a pastelové fasády. Jak málo člověku stačí k tomu, aby měl hezčí den. V záplavě slunečních paprsků se procházím ulicemi a z ruky nepouštím foťák. Nejraději bych si vyfotila úplně všechno.

Holland Park

Z prázdných uliček Notting Hillu se procházkou dostáváme až k překrásnému Holland Parku, kde si desítky rodin s dětmi, běžců a dalších sportovců společně s námi užívá sobotní dopoledne na čerstvém vzduchu. Holland Park je skvělým místem pro únik z ruchu velkoměsta.

Tower bridge

Odpoledne se vydáváme do centra, podívat se k Tower Bridge a objevovat krásy Londýna. Tentokrát místo metra volíme ikonický červený Doubledecker. Přejíždíme přes London Bridge, odkud je krásný výhled na řeku Temži a nejznámější londýnský most Tower Bridge. Lidé se pozvolna procházejí podél řeky a já ani nemám pocit, že se nacházíme u jedné z nejznámějších londýnských památek. Panuje tady naprosto uvolněná atmosféra, spousta lidí jen posedává na lavičkách a pozoruje, jak zapadající sluníčko kouzlí na obloze s barvami.

Na samotném mostě už se ale o pohodové atmosféře mluvit nedá, po úzkém chodníčku se v jednu chvíli prochází při nejmenším stovka lidí a skupinky proudí oběma směry. Když most konečně přejdeme na druhou stranu, jsem celkem ráda, že jsme z toho davu venku. Několik desítek minut se ještě procházíme po nábřeží, fotíme a užíváme si krásu zapadajícího sluníčka.

Crispin

Po náročném dni, plném procházek a nových zážitků chceme trochu zvolnit a tak se vydáváme do kavárny Crispin, která je pojmenovaná podle Crispin Street. Tvoří ji jen železná konstrukce, sklo a přírodní dřevěný interiér. Originální využití místa mě doslova nadchlo. Všechno tady do sebe tak nějak hezky zapadá. Pomalu usrkávám horký čaj a po očku pozoruju slečnu, která sedí za námi a krčí se u notebooku. Už klasicky si začnu představovat příběhy, které se za tím jejím urputným pracovním nasazením odehrávají.

Pho Spitalfields

Pokračujeme večeří v poměrně malé útulné vietnamské restauraci, kterou jsme potkali už cestou do Crispinu. Nalákala nás na pořádný vývar. Obě polévky nám donesli s talířkem plným výhonků, koriandru, chilli a dalších přísad. K tomu jsme si dali ještě čaj z čerstvé citrónové trávy. Polévky byly vynikající a obsluha moc milá.

Za večeři pro dva jsme platili přibližně 800 Kč.

https://www.phocafe.co.uk/wp-content/uploads/2019/03/Pho_Menu_Main_web.pdf

London eye

Autobusem se přiblížujeme k dalšímu z Londýnských pokladů. Pohled na večerní London Eye jsme si nemohli odpustit a tak se za doprovodu kytary a zpěvu místního pouličního umělce procházíme podél břehu Temže a snažíme se alespoň trochu zahřát.

Cestou potkáváme skate park, kde se stejně jako několik desítek kolemjdoucích na chvilku zastavíme a pozorujeme jak několik odrbaných týpků natáčí nejrůznější triky a na vlastní kůži zažíváme zvláštně pohodovou a uvolněnou atmosféru. Plní dojmů se vydáváme zpátky domů.

Good morning Notting Hill

Notting Hill je láska, která se nikdy neokouká. Další ráno jsme cestou na brunch potkali ty nejroztomilejší barevné domky.

EGGBREAK

Na Brunch jsme zašli do útulné dvoupatrové kavárny EGGBREAK. Prostory jsou poměrně stísněné a na malém místě je až moc stolů a lidí. Milá obsluha se snaží obsloužit všechny v co nejkratším čase a hned několik lidí dohlíží na to, aby všichni měli co pít a jíst, což je podle mě u takových podniků základ, přesto mi tady něco chybí. Už klasicky objednáváme vejce Benedict a já si dávám banánový chlebík. Ke spokojenosti mi ale momentálně stačí moje oblíbené oat milk capuccino, které chutná skvěle. Z jídla ale bohužel moc nadšení nejsme.

Snídaně pro dva nás vyšla v přepočtu na 950 Kč, takže to úplně není na každodenní vysedávání a navíc nám jídlo nepřišlo nijak výjimečné. Pokud máte omezený rozpočet, myslím že ve městě určitě najdete kavárnu s přijatelnějšími cenami. Rozhodně ale doporučuji sem zajít alespoň na kávu a při cestě si vychutnat pohled na okolní barevné domky.

Buckingham palace

Návštěva Buckinghamského paláce je samozřejmost, musím ale přiznat, že mnohem větší dojem ve mě zanechává přilehlý St. James’s park, kde trávíme spoustu času pozorováním veverek, pelikánů a dalších zvířat. Veverky jsou zvyklé na přítomnost lidí a samy jim skáčou na ruku pro oříšky. Překrásné počasí a obloha bez mráčku nás provází od rána a tak si užíváme pomalou procházku a jako třešničku na dortu zajdeme na muffin a horkou čokoládu do St. James Café. Cesty parku jsou lemované malými barevnými květinami a já mám pocit, že začíná jaro.

Westminster & Trafalgar Square

Trafalgarské náměstí je plné lidí a života, zpěv a taneční vystoupení pouličních umělců přiměje spoustu lidí na chvilku zpomalit.

London eye

Odpoledne jsme se vydáváme znovu k London Eye, abychom to tu viděli znova i za světla. Navečer se jedeme podívat do čtvrti King’s Cross k jednomu z nejznámějších železničních terminálů v Londýně.

King’s Cross St. Pancras

Picadilly circus

Jednou z nejrušnějších křižovatek v Londýně, je Picadilly Circus, ulice plná obchodů, světelných reklam a pouličních zpěváků.

Tibits

Vegetariánská a veganská restaurace Tibits funguje formou bufetu, kdy si vezmete talíř a na něj dáte cokoliv, co Vás napadne. Vše je čerstvé a platíte za množství, ne za zvolené potraviny. My jsme si naplnili talíře a vzali si ještě čaj z čerstvé citrónové trávy a misku ovoce. Tenhle styl večeří mám úplně nejradši, z veganského jídla mi není vůbec těžko.

Za večeři pro dva jsme zaplatili cca 1000 Kč.

Večer jsme pak strávili v jedné z místních hospůdek, kde jsme si dali pivo a koukali na fotbal. Později večer jsme se přesunuli zpátky k Notting Hillu a cestou potkali krásnou pizzerii, kde jsme si vzali pizzu s sebou na pokoj.

Až teprve poslední večer jsem si uvědomila, že se mi ještě nechce domů. Do té doby jsem si pořád ještě nebyla jistá, jestli se mi Londýn líbí, nebo ne. Je to město neskutečných možností a každý den se můžete zabavit úplně jinak. Během jediného dne potkáváte tisíce nových tváří a málokdy se Vám stane, že jste někde sami. Přesto jsem v tom chaosu našla kouzlo a přiznávám, že velkou roli v tom sehrál Notting Hill. A tak se Londýn připsal na seznam míst, kam se jednou chci znovu podívat.

Cesta z letiště Stansted

Cesta z letiště nám dala malinko zabrat. Původně jsme měli za to, že jsme si bookli letenky na Heathrow, které je Londýnu blíž a jezdí tam metro. Někde se ale stala chybka, takže jsme den před odletem zjistili, že letíme na Stansted. Za autobus ze Stanstedu do Londýna jsme zaplatili 967,-/2 osoby a zpáteční letenky z Prahy nás vyšly na 1516,-/ 2 osoby., což vyjde levněji, než na Heathrow, ale téměř hodinovácesta a hledání spoje Vám zbytečně zabere čas. Na Stanstedu si navíc zarezervujete místo v autobuse, ale může se Vám stejně jako nám stát, že na Vás nezbyde místo a musíte čekat dalších 20-30 minut na další. Za nás bychom si v tomhle případě raději připlatili a letěli na Heathrow.

Ubytování

Ubytování jsme sháněli až pár dní před odjezdem poměrně na poslední chvíli. Přáli jsme si bydlet poblíž Notting Hillu a na slevovém webu Hotwire.com jsme si našli Lords hotel. Lokalita ubytování byla skvělá. Ubytování pro dvě osoby na tři noci nás vyšlo 4500Kč.

Městská doprava v Londýně

K dopravě po Londýně Vám stačí obyčejná platební karta. My jsme se po Londýně pohybovali metrem a červenými dvoupatrovými autobusy. Při nástupu do autobusu, nebo při vstupu do metra jednoduše přiložíte kartu ke čtečce a z karty se Vám odečtou peníze za jízdu. Neodečte se Vám víc než jen cca 7 £/den, což je denní limit pro jízdu městskou dopravou i po odečtení limitu si ale musíte pokaždé u řidiče kartu přiložit. Na jednu kartu smí cestovat pouze jeden cestující. Každý musí mít tedy svou vlastní. Orientace v městské dopravě je poměrně jednoduchá, autobusové spoje jsme vždy hledali na Google maps, nebo přímo na zastávkách autobusů. V každém metru už klasicky najdete mapu metra a přestože tu jezdí jedenáct linek, není to o moc složitější, než metra v jiných městech.

Londýnské metro je nejstarším metrem na světefunguje už od roku 1863 a denně přepraví přes 2,6 milionu obyvatel. Na takové množství lidí nejsou moc uzpůsobené chodby metra, ani samotné vozy. Mnohem víc se mi zamlouvala jízda dvoupatrovým autobusem. Ve většině případů bylo přední sedadlo v druhém patře volné a tak jsme se projížděli městem a s úsměvem pozorovali ruch velkoměsta a já si pokaždé vybavila Joeyho z přátel… Londýn kotě!

Mapa: https://goo.gl/maps/MbfuxnH5tXMufVfV9

2 Komentáře

    • TJ
      Autor
      Únor 24, 2020 / 5:20 pm

      Thank you! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *